Devět set veršů básnické sbírky Jaromíra Zelenky Kostelík navazuje v mnoha ohledech na jeho předchozí sbírku Objetiny (Triáda 1997). Objetiny charakterizuje básníkovo vyjíždění do kraje – verš je rozlehlý, dlouhý, nespoutaný rýmem ale nesený vnitřním rytmem, který udalo putování a viděné množství obrazů i lidí. Ve sbírce Kostelík se Zelenka naopak koncentruje k jednomu místu, k malému kostelu opět na pražské periferii (Horní Měcholupy, Petrovice a okolní obce). Kostelík v Zelenkově pojetí je však především křižovatka lidských osudů, které do něj vcházejí nebo denně procházejí kolem něj (název sbírky může být tedy symbolem centra obce), v Kostelíku tyto osudy znovu ožívají a v něm se jakoby propojují ve společný, hledaný význam. Verš Kostelíku nese rým a pravidelná čtyřveršová sloka s krátkým veršem. ascunde descrierea