Viktor Dyk, který tragicky zahynul před sedmdesáti lety, byl až do smrti básníkem ironie a skepse, která ovšem pramenila z urážené lásky. Duch, který popírá, nepřistupoval na pozlátko, na povrchnost bez jádra ani na tatíčkovské legendy. Jako jeden z mála vyzýval k boji navzdory příslovečným nedozírným důsledkům a do smrti varoval před běsy v nás. A znal dobře i melancholii dnů a dění. Proto jsme mohli nazvat jubilejní výbor jeho apostrofou: Položivote! ascunde descrierea