Jakub Špaňhel bezesporu patří mezi přední představitele současné české malby. Pověst mimořádného talentu, která Špaňhela provázela už za jeho studií na pražské Akademii, byla záhy po absolutoriu potvrzena několika samostatnými výstavami (Galerie hlavního města Prahy, Národní galerie v Praze…), účastí na většině významných přehlídek malby jeho generace (Perfecte Tense v Jízdárně Pražského hradu, stálá expozice Wannieck Gallery atd.). Jeho dosavadní tvorba by se dala rozdělit zhruba do dvou výrazně oddělených poloh, propojených společnými znaky, jako je například tíhnutí k monochromii a formální redukci nebo primární důraz na malířské kvality. Obrazy první skupiny jsou založeny na zobrazení konkrétního motivu v jeho typickém gestickém stylu. Vedle asi nejznámějšího cyklu chrámových interiérů sem patří i série aktů, květin, krajin, portrétů či v poslední době benzinových stanic a budov centrálních bank jednotlivých zemí. Prakticky ve všech případech jde o tradiční žánry, některé z nich - například akty, květiny či chrámové interiéry - se dokonce v ikonografii českého umění neobjevily dlouhá desetiletí. Za předlohu mu většinou slouží fotografie nebo reprodukce obrazu. Druhá skupina děl má minimalisticko-seriální ráz, spočívající v mechanickém opakování jednoduchých prvků za pomoci malířského válečku, třeba květináčů, křížků, půllitrů či plachetnic.