Při čtení třetího dílu nazvaného Mínotaurův ostrov (předcházející díly jsou Daidalova zoufalství a Ikarovy monology) máme pocit, jako bychom už někdy věty, repliky nebo reakce postav znali a již četli. Některý autor píše stále sám sebe. Je to příznačné pro Jana Kameníčka. Neznamená to ani narcismus, ani omezený obzor. Naopak: autor cítí, že „poznat sebe sama“ do hloubky je pro myslícího člověka těžký úkol na celý život, zvlášť obtížný nespokojeností autora se sebou samým a se světem kolem něho. Koneckonců cesta za „sebepoznáním“ je nekonečná, i když přináší obměňování témat, jejich opakování, prolínání, inovace, různé řetězení nebo změnu perspektiv. Trilogie noeticky nazírá na osud otce, syna a jejich následného sblížení z několika úhlů. ascunde descrierea