Povídky. Pořád jsme všichni sami. Ať už nás obklopují desítky lidí, nebo se účelově zamykáme doma. Když se Robert ráno probudí, nejdřív ze všeho se podívá do zrcadla. Je vlastně skoro dokonalý. Jen ho poslední dny trápí černající zub. Zdánlivě jediný problém v jeho životě. Dívky mu padají k nohám, on si s nimi pohraje a doma si pak píše své „kvalitní“ verše. Vlastně celý svět mu leží u nohou. Jako by Robertovým krédem bylo: „Jsem tak výjimečný, že si mě žádná nezaslouží. Jedině máma.“ A zůstává sám. Ostatní povídky jsou pohledem opačného pohlaví, motiv je ale společný. Pořád jsme všichni sami. ascunde descrierea