V Duši světa obhajuje Roger Scruton metafyzickou zkušenost v ateistickém světě. Tvrdí, že naše osobní vztahy, morální intuice a estetické soudy mají transcendentní rozměr, který nelze pochopit pouze optikou vědy. Plné uvědomování si subjektivního bytí – a jeho pochopení – v důsledku znamená uznání reality posvátna. Nejedná se však o důkazový materiál Boží existence, ale jde o nezbytnost transcendentna pro lidský život.
Scruton na základě umění, architektury či hudby naznačuje, že nejvyšší formy lidské zkušenosti a uměleckého projevu vyprávějí příběh o našich metafyzických potřebách. Evoluce nedokáže vysvětlit naše pojetí posvátna; neurověda je irelevantní pro naše mezilidské vztahy a vědecké poznání obecně neumí nic říci o zkušenosti krásy. Hledání posvátného zkrátka propůjčuje světu duši, pohled na realitu z Boží perspektivy.
Svět bez posvátna by byl nakonec úplně jiný svět – takový, v němž my lidé bychom byli pouzí osamocení cizinci.