Básnická prvotina Luz adentro Zdeňky Pospíšilové je návratem k původním krajinám a slovům, která dokážou obsáhnout něhu, rozechvělost a tíhu, nejen tu vlastní, ale i tu sdílenou a předávanou. Autorka dokáže vmžiku přestavět scénu a do harmonické krajiny vpustit neklid, vyslovit otázky, kterými odkryje mnoho vrstev najednou. Básně se často dotýkají manželství, mateřství, dětství, rodových kořenů, přičemž z nich promlouvá touha pravdivě vidět, pojmenovat, porozumět. Zvláště vztah k manželovi a dětem je ohledáván pečlivě, zralým pohledem, připraveným unést, co je potřeba, s oproštěností a zároveň vysokou citlivostí. Svůj význam dostávají nejrůznější detaily, běžné předměty a zejména přírodní motivy. Příroda v autorčině podání totiž člověka zvláštním způsobem podpírá a sytí krásou.