Anonymní vypravěč útlé novely Ananda Dilvara leží po předávkování v kómatu v kterémsi nemocničním zařízení a uvědomuje si, co všechno ve svém dosavadním životě promarnil, kolikrát chyboval, jak se odrážely jeho vlastnosti ve zpětných vazbách k rodičům či přítelkyni. Je toho až příliš mnoho, čeho lituje, ví však, že nic nelze vrátit zpátky a musí proto trpně přihlížet skutečnosti, že v očích svých blízkých zůstane patrně navždy zapsán pro svou nesvědomitou a mnohdy až zpupnou povahu nepříliš lichotivým písmem. Bolestná ohlédnutí i meditace, které pronásledují hlavního hrdinu, řeší se svým duchovním alter egem, jež ho příležitostně navštěvuje a klade mu nepříjemné otázky. Společně s ním objasňuje motivy svého jednání a stává se tak vlastně jakýmsi otrokem svých nesprávných a odsouzeníhodných činů. Nakonec ovšem dochází k přesvědčení, že vinu z něho sice nikdo nesejme, ale že zůstává v jeho moci napravit co se dá, neboť i ve zdánlivě beznadějných podmínkách může člověk analyzovat svou osobnost, vybrat z ní to nejlepší a tím pádem i vykolíkovat naději vlastnímu budoucímu osudu.