Nejsem typická dívka. Utíkala jsem tak dlouho před vzpomínkami, které mě pronásledovaly, až se deprese stala mou jedinou společnicí. Žila jsem v temnotě… dokud se Wes Michels nenabídl, že se stane mým světlem.\nNetušila jsem, že čas nehraje v můj prospěch – že každou vteřinou, která uběhne, se přibližuju ke konci něčeho, co znamená začátek konce mě samotné. Snažil se mě varovat. Slíbil mi všechno, co jen mohl – každičkou chvíli –, ale ani to nestačilo.\nNěkdy, když si myslíte, že je konec, tak je to ve skutečnosti jen začátek. Wes si myslel, že mě může zachránit, ale tím, že mi dal všechno, mě naopak zničil. Protože po jednom jediném polibku, jednom jediném dotyku už jsem nemohla – už jsem nechtěla – být stejná jako dřív.\nOd té chvíle se jeho srdeční tep stal mým vlastním.