Svůj výrazný talent potvrdila Hana Lundiaková (1977) opakovanou publikací v časopisech (Tvar) a čítankách (Ty, která píšeš; Divoká jízda). Její debut shrnuje drobnou prózu z let 2000–2009, a sice texty z větší části dosud nezveřejněné. Jde o prózu na první pohled gramatickou: autorčino psaní se rodí především z kreativního přístupu k lexiku a stylu. Jde o vědomou návaznost na takovou tradici, kterou v 60. letech rozvíjely mj. Bohumila Grögerová (v knize Meandry) nebo (takřka celým svým dílem) Věra Linhartová – o prózu výrazně experimentální. Lundiakové psaní ovšem navzdory tomu neztrácí svoji feminitu: souběžně s důrazem na netradiční pojetí výrazu zanechává autorka v textech zřetelnou autobiografickou stopu. Racionálně vytříbená formální rovina tu přirozeně souzní s obsahem, který tvoří zejména smyslová zkušenost, někdy nezastřeně erotického rázu. Prozaický soubor Vrhnout je přes formální náročnost a veškerou temnou vášeň, která se pod ní skrývá, plodem, jak řečeno, výrazného talentu.