Knižní prozaická prvotina znalce a editora děl Jakuba Demla, Jana Čepa, Bedřicha Fučíka (viz mj. B. Fučík, Kritické příležitosti II, Triáda 2002) a dalších. Prózu tvoří jedna nekončící věta - vyprávění o osudech osamělých a vykolejených lidí setkávajících se na rozhraní pražských Nuslí, Vyšehradu, Podskalí a Nového Města (ale děj se na chvíli přenáší např. i do rumunské Histrie). Bedřich Fučík o Binarově prozaickém výrazu a větě napsal: \"...nám se líbí tyhle periody mannovsko-faulknerovské, nikoli samosplavné, nýbrž citlivě vážené a variované do melodie, která je vlastním tělem básně, do sonátové hudby vyťukané ze slov...\". Vypravěč v Playbacku přenechává často vypravěčskou aktivitu postavám svého vyprávění. A obdobně jako by tyto vyprávějící postavy - přede všemi jedna, opilec Honza - byly sice skutečnými postavami vyprávění, ale nikoliv jeho hlavními aktéry. Těmi, i když nepersonalisovanými, jsou čas a smrt. Próza je dramatem střetu s neosobností a často prohrávaného zápasu o osobu.