Po smrti Patricie pociťuje Emma, že cesta ze smutku není rovná dlážděná ulička, ale klikatá serpentýna, kde za každou zatáčkou číhají nové obavy. Rozhodne se skončit ve své práci a začne se naplno věnovat tomu, co miluje. Psaní.\nJe to ale ten správný krok?\nPři psaní si uvědomí, jak rozdílně lze člověka vnímat, když ho necháme, aby nám vyprávěl část svého života z vlastního pohledu a neaplikujeme na něj svá očekávání a předsudky. Když máme tu čest nahlédnout mu do duše a zjistit, jaké okamžiky ho formovaly, a proč se stal člověkem, jakým se stal.\nMáme vůbec šanci nestát se kopiemi našich rodičů?\nKolik toho už bylo rozhodnuto ještě předtím, než jsme se narodili?\nKolik situací můžeme ovlivnit?\nNad kolika věcmi v životě máme doopravdy kontrolu?