Příroda je velkou galerií malých příběhů. Jde jen o to je objevit. Jsou lidé, kteří za náměty svého psaní o přírodě putují do dalekých zemí, překonávají pouště a pralesy, utkávají se s šelmami, čelí nepřízni počasí a podnebí. Básnířka a spisovatelka Lydie Romanská na to šla jinak. Náměty pro své krátké povídky a fejetony nalezla rovnou za humny - respektive za skleněnými dveřmi svého bytu, vedoucími do malé zahrádky. Až je budete číst, zjistíte, že ten, kdo se umí na přírodu dívat jako tato autorka (a nejen dívat, předkládá je čtenáři vytříbeným jazykem), je ve výhodě: I v tom nejvšednějším prostředí nalézá nové a nové fazety daru, který máme k dispozici – života. Nezadají si se zápletkami příběhů od slavných dramatiků, byť je třeba prožívají „jen“ kosi, zahradní stromy, domácí mazlíčci či mouchy. ascunde descrierea