V letech 1985–1989 si Miroslav Červenka zaznamenával jakýsi „duchovní deník“, v němž se vyrovnával s událostmi přicházejícími zvenčí i s událostmi svého vlastního osobnostního zrání. V deníku se podivuhodně smísilo bytostné zaujetí otázkami poezie a umění vůbec, poetologická a versologická erudice s vyhraněným postojem občanským, nepřipouštějícím žádné kompromisy s panující mocí. To vše a ještě mnohé jiné, komentované podněty z široké oblasti kultury, filozofie, náboženství, z historie i současnosti, a ovšem též nezanedbatelné živé a přesné dojmy z přírody, to vše se v Červenkově Záznamníku prolnulo s nevšední bezprostředností. (...) Záznamy z konce osmdesátých let nabývají na dramatičnosti. K „péči o duši“ přibyla potřeba jednat. Rozjíždějí se mnohé aktivity, samozřejmě neoficiální, přednášky, diskuse na kroužcích pořádaných po bytech, večerní univerzita pro ty, kterým by byla za daných poměrů odepřena. O tom všem a také o chování lidí v té pohnuté době, o smýšlení a chování statečném i nízkém zanechal Červenkův Záznamník přísné, ale spravedlivé svědectví. Událostmi na podzim roku 1989 Červenkovy záznamy končí. ascunde descrierea