Kolektivní monografie Filozofické a společenské kontexty vědeckého poznání prezentuje pohledy na vědu, které přesahují hranice tradiční filozofie vědy, ale zároveň tento rámec zcela neopouští a pokouší se do něj integrovat poznatky jiných disciplín. Věda je zde chápána nejen jako poznávání světa, ale jako aktivita, vyžadující pěstování kulturních, historicky zakotvených kompetencí, resp. budování specifického typu společnosti, která s vědeckotechnickou produkcí umí zacházet. Autoři a autorky jednotlivých kapitol v různé míře překračují hranice mezi „vnitřkem“ poznání a jeho „vnějšími“ souvislostmi. Právě tento „vnějšek“ poznání se dnes ukazuje jako klíčový; pro uvedenou publikaci jsou proto důležitými pojmy „situovanost“ a „kontext“. Zkoumání různých aspektů problematiky je rozčleněno do tří okruhů, jejichž hranice jsou stejně vyjedn(áv)ané jako hranice mezi texty a kontexty. První okruh se nejvíce blíží tradičním tématům filozofie vědy, ve druhém je hlavním tématem vymezování či naopak překračování hranic mezi vědou, filozofií a náboženstvím, jak je můžeme sledovat v dějinách poznání. Třetí okruh problémů se méně zaměřuje na povahu samotné vědy a více na to, jaký dopad mají vědecké poznatky na současnou společnost. Zdánlivě vnější společenský kontext vědění se zde jeví jako jeho vnitřní pořádající princip.