Monografie, doprovázející stejnojmennou výstavu uspořádanou v Císařské konírně Pražského hradu, představuje čtenářům život a dílo málo známého, ale pozoruhodného umělce českého baroka Jana Jiřího Heinsche (1647-l712). Tento malíř působil od roku 1679 v Praze a zabýval se tvorbou oltářních a závěsných obrazů i portrétní malbou. Věnoval se také návrhům univerzitních tezí, knižních ilustrací a podílel se i na přípravě sochařských prací. Vyučil se pravděpodobně v Čechách, snad u Karla Škréty, Itálii na rozdíl od mnoha barokních umělců nenavštívil, ale s díly italských mistrů se seznámil v Obrazárně Pražského hradu. Byl činný zejména pro církevní řády jezuitů, křižovníků s červenou hvězdou a augustiniánů, jejichž představy o didaktické funkci uměleckého díla dokázal věcnou, realistickou malbou a schopností vizuálně zpracovat náboženské příběhy, mimořádně zdařile naplňovat.
Při svých pracích pro církevní řády se často setkával s jejich intelektuální elitou, například s jezuitskými historiky Bohuslavem Balbínem a Matějem Tannerem, s křižovnickým spisovatelem Janem Františkem Beckovským, kteří zásadně ovlivnili často zcela ojedinělou tématiku Heinschových děl. ascunde descrierea