Téma zdánlivé smrti, jejíž možnost děsila naše předky ještě v první půli minulého století (a některé jedince možná děsí dosud), téma, jímž se historiografie na západ od našich hranic zaobírá už delší dobu, rezonovala zatím jen slabě v prostředí české historiografie. Tuto mezeru velmi zdařile vyplňuje Václav Grubhoffer, který ve své publikaci navazuje na svůj dosavadní výzkum a publikační činnost, která se setkává s mimořádně kladným ohlasem.Autor se v existující historiografické produkci velmi dobře orientuje, navíc má mimořádně šťastnou ruku při výběru pramenů. Díky jejich pečlivé kritice a originální interpretaci vznikla práce, která nesporně osloví jak odbornou, tak laickou veřejnost, neboť čtenáře přesvědčí, že téma zdánlivé smrti není jen tématem „vampýrské“ literatury, ale může být i tématem solidního vědeckého výzkumu.

"Zdánlivá smrt je bytostným tématem kulturní historie, protože jde spíše o konstruovanou symbolickou představu než o sérii událostí uchopitelných jako dějinná fakta. Představa pohřbení zaživa se v 18. i 19. století zjevně vynořuje, vytrácí a zase vrací, a proto i strach z tohoto pohřbení je zakotven kdesi mezi individuální psychologií a kolektivní společenskou pamětí. Je to strach před něčím, co stojí na hranici doslovného a imaginárního. Vytvořit komplexní vývojový příběh tématu zdánlivé smrti je proto možné jen se schopností interdisciplinárního pohybu, zahrnujícího celé spektrum materiálu od literárních děl či dobových záznamů přes dějiny každodennosti až po dějiny lékařství. V českém kontextu má téma zdánlivé smrti to štěstí, že si v osobě Václava Grubhoffera našlo autora, který je takovéhoto pohybu napříč různorodými disciplínami schopen."
Petr A. Bílek