Bruno Schulz (1892-1942) patří k nejpozoruhodnějším postavám světové kultury 20. století. Polsko-židovský spisovatel a výtvarník vytvořil ve svých dnes už slavných knihách Skořicové krámy nebo Sanatorium Na věčnosti osobitý svět, v němž se skutečnost proměňuje v sen, mýtus a fantazii. Jeho život i dílo však násilně ukončili nacisté.
Benjamin Balint sleduje Schulzův život od dětství a prvních literárních a výtvarných pokusů až k tragickému konci. Poutavé vyprávění odráží pečlivý archivní výzkum i osobní svědectví. Představuje Schulzovy sugestivní kresby či magické povídky. Zabývá se rovněž jeho specifickými vztahy s okolím, zejména nucenou spoluprací s gestapákem Felixem Landauem, který ho využíval jako "nezbytného Žida".
Balint rovněž pátrá po osudech Schulzových nástěnných maleb, které po válce zmizely a jejichž část byla později objevena a převezena do Izraele. Upozorňuje i na poválečné mlčení a spory o vlastnictví uměleckých děl a zabývá se otázkou, komu vlastně patří kulturní dědictví člověka zavražděného jednou z nejbrutálnějších diktatur 20. století.
Kniha je zároveň příběhem paměti, ztráty a zápasu o minulost. Ukazuje, proč Bruno Schulz zůstává jedním z nejvýraznějších a nejzáhadnějších hlasů literatury a proč jeho dílo dodnes fascinuje a inspiruje spisovatele, výtvarníky i čtenáře po celém světě.
Kniha vychází s podporou Státního fondu kultury, Nadace Český literární fond a Nadace Židovské obce Praha.