Stabilita demokracie nezáleží jen na fungujících institucích, ale také na občanech, kteří se v její prospěch nebojí veřejně angažovat. Demokracie tak není v ohrožení jen tehdy, když se hroutí její instituce, ale i tehdy, když se vytrácí její podpora mezi členy společnosti. Druhé často předchází to první. Bez občanů, kteří podporují principy demokracie a v souladu s nimi jednají, se demokratický režim vyprazdňuje. Proto se tato publikace v první části zaměřuje na analýzu vývoje základních demokratických hodnot a postojů českých občanů od roku 1990 a ve druhé části na způsoby, jakými se politicky projevují nebo, jinak řečeno, jak participují v politice. Autoři se tak v knize na základě dostupných dat snaží přispět k diskusi o povaze české demokracie a zapojení občanů do demokratického procesu. Dlouhodobá perspektiva překračující u řady analýz více než dvě dekády nám umožňuje pokrýt období jak před, tak po vstupu do Evropské unie, přičemž druhé období charakterizuje v postkomunistických zemích návrat nejistoty a politizace zdánlivě nezpochybnitelných základů demokracie. O institucích české demokracie toho dnes víme dost, o politických postojích občanů a způsobech jejich politického jednání nám systematické informace především z posledního období chybí. Ve veřejné diskusi se tradují sdílené předsudky o lhostejných a pasivních Češích, kteří jen nadávají u piva a nic nedělají, o lidech zklamaných nenaplněným příslibem roku 1989, či o současných mladých, které politika vůbec nezajímá. Nebo se nejedná o předsudky? Tato publikace by měla poskytnout odpovědi, které se opírají o dostupná data. Jaký typ režimu preferují čeští občané a jakou demokracii chtějí? Jsou ochotní k fungování demokracie také sami přispívat? Jsou přesvědčeni o tom, že mohou ovlivňovat politiku? Nakolik se odlišují různé sociální skupiny z hlediska politické participace?