„Řekněme, že stojíte blízko okraje útesu a užíváte si výhled. Není tu žádná bezpečnostní zábrana a část vašeho mozku, která hlídá možná nebezpečí a instinktivně se jim vyhýbá, znervózní a vyšle signál nohám, aby udělaly krok zpět, a riziko tím snížily. Jiná část mozku tento příkaz pohnout nohama zaznamená a snaží se ho vysvětlit tím, že porovná imaginární hrozbu s realitou. Žádná bezprostřední hrozba tu však není. Klidně stojíte. Proč tedy ustupovat zpět? V čem je problém? Mozek – generátor vtíravých myšlenek – vystřelí (iracionální) návrh: problém musí být v tom, že jsi chtěl skočit.“ Vtíravé myšlenky má občas téměř každý. Ať už se týkají jídla, sexu, násilného chování, devět z deseti lidí občas napadne něco, co vzápětí vnímají jako šokující, nepřiměřené či děsivé. Pokud se takové nechtěné myšlenky vracejí opakovaně a donutí člověka vyhýbat se jim pomocí rituálů v chování, může se takové myšlení a chování rozvinout v obsedatně kompulzivní poruchu. Autor, který sám přes dvacet let s touto poruchou zápolí, v upřímné snaze jí porozumět nabízí přehled psychologických, výzkumných, historických, ale i osobních postřehů a poznatků. Osobní příběh se prolíná celou knihou od prvního výskytu, kdy se nemoc ozvala jako „sněhová vločka uprostřed léta“, přes rozvoj složitých kompulzivních obran proti vtíravým myšlenkám, až po léčbu ve skupinové terapii KBT.