Zobrazování panovníka na potridentském sakrálním obrazu představuje zvláštní, dosud souvisle neprozkoumaný fenomén umění raného novověku. Autor předkládané knihy jej klade do vztahu se soudobou, nebývale vystupňovanou panovnickou aktivitou na poli církevního patronátu a s potřebou panovníka po dostatečně viditelné osobní reprezentaci v sakrálním prostoru. Hlavní pozornost – se zřetelem na české prostředí a na problematiku Pietas austriaca – obrací k císaři Ferdinandovi II., jehož duchovní formace, osobní zbožnost a náboženská politika se výrazně projevily v jeho ikonografii a veřejném obrazu. Zvlášť patrné je to na dvou uměleckých dílech – nástěnné malbě v katedrále sv. Víta (1631) a hlavním oltářním obrazu v kostele Panny Marie Vítězné (1641) v Praze. Důkladně je pojednána jejich ikonografie, vylíčeny okolnosti vzniku na pozadí soudobých stavebních dějin obou chrámů. Závěrečná interpretace se opírá o podrobný výzkum významné náboženské slavnosti v Praze, kterou byla každoroční připomínka vítězství katolíků nad protestanty v bitvě na Bílé hoře. Kniha obsahuje též dosud nepublikované prameny, které mají vztah nejenom k tématu, nýbrž přinášejí i nové poznatky obecně k církevním dějinám Čech. ascunde descrierea