Brigadeführer SS a generálmajor Waffen-SS Kurt Meyer (1910-1961) vstoupil v roce 1929 do řad meklenburské policie. Během přípravky na Policejní akademii ve Schwerinu dostal od svých druhů přezdívku "Panzermeyer", neboť se zotavil z ošklivého pádu ze střechy, při němž utrpěl mnohočetné zlomeniny. Přezdívka měla vyjádřit, že je odolný jako tank. V roce 1934 přešel jako voják z povolání k Leibstandarte (gardové jednotce). Během tažení proti Polsku vedl rotu stíhačů tanků a během tažení na Západě rotu střelců na motocyklech. Za války na Balkáně byl velitelem průzkumného oddílu.
Po ukončení kurzu velitelů pluku obdržel velení nad 25. plukem pancéřových granátníků a v roce 1944 velení nad 12. tankovou divizí SS Hitlerjugend. Byl nejmladším velitelem divize v německých ozbrojených silách. Válečné paměti Kurta Meyera představují v německé poválečné memoárové literatuře poměrně ojedinělý pokus skloubit popis bojových operací na západní i východní frontě s napínavým, takřka beletristickým podáním. V roce 1957, kdy poprvé vyšly, se rázem staly bestsellerem a byly postupně přeloženy do několika jazyků. Na jejich oblíbenost neměla vliv ani autorova zjevná snaha lakovat bojové nasazení proti Spojencům na růžovo a jednostranná obhajoba jednotek Waffen-SS. Své vzpomínky promýšlel Meyer již ve vězení a jejich vydání mu zajistilo širokou publicitu - kladnou i zápornou.
Kritikové právem poukazovali na jeho snahu glorifikovat Waffen-SS. Toto hodnocení je zcela jistě příliš příkré, protože autorovi nelze upřít značný literární talent včetně smyslu pro dramatično. Přesto je k pamětem třeba přistupovat s vědomím, že byly psány jako obhajoba vojenských jednotek, které měly pro Adolfa Hitlera a jeho suitu vybojoval "životní prostor" na východě a donutit Evropu přijmout nacistický "nový řád".