První světová válka, předznamenaná atentátem na rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda v červnu 1914, zahájila éru sebezničujícího krveprolévání a zbořila „starý svět“. Přední britský historik vojenství Max Hastings dramaticky popisuje, co této konfrontaci bezprostředně předcházelo a jak rozhodujících prvních pět válečných měsíců prožívaly nejen miliony vojáků na srbských, francouzských, belgických, východopruských či haličských bojištích, ale i jejich blízcí v zázemí. Autorovo poutavé líčení bitev na západní i východní frontě ohromí všechny, kdo si válečné zápolení představují pouze v kulisách zákopů a šrapnelů, ostnatého drátu a všudypřítomného bahna. Pečlivou analýzou záznamů vrcholných politiků, generálů i řadových vojáků sedmi národů a také těžce zkoušených civilistů Hastings působivě dokládá, s jak naivním nadšením pod vlajícími praporci a za ryčného doprovodu polních kapel napochodovaly miliony mladíků na jatka, aniž si většina uvědomila, že mašinerie války se už na hony vzdálila romantickým představám devatenáctého století.
Hastingsova kniha boří řadu mýtů a rozborem strategie jednotlivých vrchních velitelů předkládá i překvapující závěry. Po důkladné analýze dostupných důkazů autor navzdory současným revizionistickým tendencím dokazuje, že vinu za rozpoutání války nese jednoznačně císařské Německo, v jehož vleku se ocitlo Rakousko-Uhersko. Porazit dobyvačné generály říše Viléma II. bylo pro budoucnost svobody a demokracie v Evropě životně důležité.